V neděli 28.1.2018 jsem se poprvé v životě zúčastnila světového poháru v holandském městě Hoogerheide. Byla jsem z tohoto závodu dost nervozní, ale časem se to poddalo. Trať byla hodně po rovině, ale značně ji ztěžovaly krátké prudké výjezdy a klouzavé bahýnko v některých zatáčkách. Na konci okruhu byly dvě dlouhé prudké šikminy, které jsem měla problém sjet, ale když už jsem se je naučila, tak táta říkal, že je jezdím jako jedna z těch rychlejších. Plus ještě dlouhé schody, které se daly brát po dvou, což mi vyhovuje.

Startovala jsem z předposlední řady – řad byo asi 6, takže hodně od zadu. Ono to ve finále bylo úplně jedno, protože se to hned na rampě za cílovou rovinkou zaseklo. To si tam tak stojíte, koukáte nahoru a říkáte si: “Pohnou se nebo ne?”. Během prvního půl kola jsem zjistila, že mám měkčí zadní kolo a musela jsem zajet do depa a vyměnit. Nakonci kola jsem se téměř střetla se soupeřkou v jedné šikmině, ale naštěstí jenom skoro. Po kole a půl jsem musela znovu vyměnit, z důvodu značného nánosu bahna. To byla osudová chyba, jelikož jsem si neuvědomila, že dostanu náhradu, na které mám krupici. Samozřejmě jsem si vyměnila na tu bahnitější část, takže jsem se trošičku utopila v bahně – to znamená jen jedno, znovu zajet do depa. Zbytek závodu už jsem neměnila, nikam se neposouvala a byla jsem ráda, když mě kolo před cílem odvolali.

Jinak opět spousta diváků – už si na ty davy budu muset zvyknout. 🙂