Skupina dobrá, pořád vím, kde je moje místo – na konci….

Upřímmně za Vojtou s Adamem jsem moc nepošetřil….

A při návratovém stoupání skupina si v rámci kecačky povídá :

“Ty jo, Mišák je tu s námi…”

“Myslíš, že už je na limitu ?”

Nic neříkám, neboť bojuji o každou molekulu kyslíku….

“Tak trochu zrychlíme.”

“Je tu pořád.”

“Tak trochu zrychlíme.”

“Bacha ať ho neutrhnem, to by pak už jel volně” 

“Vždyť neprotestuje”

Heknu z posledních sil – “nemáme Kačenku” 

“Počkáme na ní na kopci, pojeď” 

No a na kopci fakt na Kačenku a moje plíce počkali…..